Záleží na každém dítětiPraktická příručka společného vzdělávání pro české učitele
Záleží na každém dítětiPŘÍPADOVÁ STUDIE ZE ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÉ ŠKOLY GRAFICKÁ
K napsání této kapitoly mne vedly odborné i laické debaty o tom, do jaké míry lze předávat a aplikovat zkušenosti se společným vzděláváním. Jisté je, že prvotním důležitým vstupem je snaha respektovat společné vzdělávání jako dlouhodobou normu, a nikoliv jako krátkodobý úkol, který můžeme po splnění opustit. V následujícím textu popisuji, za jakých okolností se naše škola zapojila do projektu, jehož vyústěním je tento manuál. Dále popisuji, jaké byly přínosy projektu zaměřeného na sdílení příkladů dobré praxe v oblasti realizace společného vzdělávání, a na konkrétních příkladech potom uvádím možné postupy, které jsou aplikovatelné dále.
Základní a mateřská škola Grafická se v roce 2013 zapojila do spolupráce s anglickou školou Babington Academy a Základní školou Trmice, která na projektu spolupracovala od roku 2012. Hlavní myšlenkou této spolupráce bylo seznámit se s principy společného vzdělávání, multikulturním přístupem, vzděláváním dětí z velmi rozmanitých skupin, a současně tak škole pomoci s jejím restartem. Škola byla zrovna v obtížné situaci, protože byla bez podpory zřizovatele a neměla stálé vedení. Tím byl pověřen ředitel jiné základní školy a uvažovalo se dokonce o zrušení školy. Ve škole s kapacitou 250 dětí bylo v té době 89 převážně romských žáků v devíti třídách a v první třídě bylo pouze šest žáků. Situace v pedagogickém týmu byla nestabilní, několik velmi dobrých pedagogů školu v nejisté situaci opustilo.
Cílem recipročních návštěv anglické školy bylo získání podnětů ke zlepšení výchovně vzdělávacího procesu. Pracovní návštěvy nám umožnily prakticky poznat specifika vyučování v prostředí, kde se setkávají žáci, kteří pocházejí z různých kultur, etnik a náboženských vyznání a kteří mají rozdílné schopnosti a dovednosti. Seznámení se s teoretickými základy, metodikami a cíli, ze kterých výuka vychází, jsme vnímali jako inspirativní pro naši vlastní práci. Zaujal nás průběh hodin, kdy studenti soustředěně a se zájmem pracovali skupinově či samostatně. Vždy měli možnost vyjádřit svůj vlastní názor a dostali příležitost obhájit jej. Líbilo se nám, že všechny myšlenky žáků byly pozitivně přijímány. Zaujetí studentů pro jejich práci bylo patrné. V hodinách jsme si všimli, jak žáci i učitelé umí výborně pracovat s časovou dotací. Rovněž nás zaujaly techniky pedagogické práce, které jsou založeny na principu invence a jednoduše realizovatelném nápadu vyučujícího s minimálními finančními náklady. Například rozřazování pomocí karet do pracovních skupin, používání lepících lístků při anketách apod. Všimli jsme si, že díky trvalému vedení a podporování žáků při samostatném a individuálním získávání informací jsou vyučovací hodiny pestřejší a pro žáky zajímavější, což vede k lepšímu a trvalejšímu udržení pozornosti žáků.
Následovaly pravidelné pracovní návštěvy a školení realizovaná anglickými pedagogy v naší škole, cesty našich pedagogů a asistentů do Velké Británie a občasné pracovní návštěvy na Základní škole Trmice.
Nově získané informace, principy a přístupy ke společnému vzdělávání jsme rozdělili následovně:
Některé principy se v kontextu českého školství neuchytily. Některé bohužel postupně zanikaly s tím, jak se měnil učitelský sbor a odcházeli učitelé s přímou zkušeností, a k novým pedagogům se dostávaly informace pouze na teoretické bázi, ne zcela úplné, případně bez kontextu.
I proto považuji za přínosné vytvoření praktické příručky, která zachycuje tyto pozitivní kroky a opatření a nabízí je ostatním učitelům či ředitelům škol. Ti se mnohdy ocitají před otázkou, jak zkvalitnit výuku a prostředí školy, a nemají možnost se obrátit k někomu o radu. Případně se stává i to, že nechtějí dát najevo, že je to pro ně oblast neznámá.
Práce s časovou dotací pedagogů i žáků
Toho, co jsme zavedli ve škole a co se dlouhodobě osvědčilo, je mnoho. Zaujala nás práce s časovou dotací pedagogů i žáků. Jednalo se o velmi jednoduchý akt, který ale není ve školách samozřejmý a nebyl samozřejmý ani pro naše pedagogy. Do této doby nebyly ve všech učebnách nástěnné hodiny a pedagog se musel dívat na mobilní telefon nebo na hodinky. Sledování času na mobilním telefonu rozptyluje často i pedagoga, ale především žáky, kteří v době výuky ke svému přístroji nemají přístup a pohled pedagoga na mobilní telefon je podvědomě přivádí k jiným myšlenkám.
Sledování času na náramkových hodinkách může například u úzkostných žáků vyvolat pocit, že pedagog spěchá, a tím následně i pocit úzkosti. Tento jev je bohužel velmi častý ve školství, které dlouhá léta bylo, a v některých oblastech stále ještě je, orientováno na výkon. Nástěnné hodiny jsou viditelné pro všechny stejně, pedagog je může sledovat průběžně, aniž by to mělo nějaký vliv na prožívání žáků, zároveň ale učí žáky pracovat s časovou dotací. Stává se, že některé děti neumějí hodiny, jsou zvyklé na digitální obraz, ale i to je důležitá informace, se kterou může učitel interaktivně pracovat a žáky tím dále vzdělávat.
Celkově je velmi důležitá názornost ve výuce, ale i organizace času mezi výukou. To je důležité zejména proto, aby žák nebyl o přestávkách vystaven situacím, kdy neví, co ho čeká další hodinu, zda se musí někam přesunout či na jaký předmět se má připravit. Proto i na druhém stupni jsou v naší škole často využívány piktogramy např. k rozvrhům hodin, třídním pravidlům a plánu akcí.
Učitel ukáže žákům, že nyní je na hodinách 10 hodin a 10 minut (žáci mohou tento čas zapsat na mazací tabulku, kterou má každý žák k dispozici, a učitel tím ověří jejich orientaci na nástěnných hodinách). Žáci mají 15 minut na to, aby zjistili od svých spolužáků patřičné informace a zanesli je do tabulky. Po uplynutí časového limitu se vrátí na svá místa.
S časovou dotací lze pracovat i s žáky cizinci či žáky s poruchou autistického spektra (PAS). Žákům jsou předloženy dvě kartičky s hodinami, na jedné je uveden začátek práce a na druhé její konec. Můžeme použít i kartičku, která znamená výuku, a také kartičku s postavami, která žákovi napoví, zda bude úkol vypracovávat sám či ve skupině.
Zlepšení začátků hodin a vítání žáků jako nástroje ke zlepšení kvality práce v hodinách
Díky práci s časovou dotací se podařilo zlepšit začátky hodin. Pedagog je ve třídě přítomen již před zvoněním a nevchází se zvoněním nebo po zvonění. Hodiny s takovým začátkem jsou úspěšnější, žáci se rychleji koncentrují a začínají pracovat.
Ve Velké Británii se učitel s žáky vítal a podal každému žákovi ruku. Nějakou dobu se učitelé o tento princip snažili, ale úplně se neujal, nebylo to přirozené ani pro učitele, ani pro žáky. Nicméně toto přivítání nevymizelo úplně. V pedagozích zachovalo cosi, co je vede k tomu, aby k žákům přistupovali s větší úctou a zdravili se s nimi při mnoha příležitostech. Přínosem tohoto přístupu jsou vzájemně pozitivní vztahy mezi žáky a pedagogy a celkově pozitivní klima ve škole, což kladně hodnotila i Česká školní inspekce (ČŠI) při posledním pravidelném šetření (únor 2019).
S dobrou časovou dotací také pedagog lépe zvládá závěry hodin, počítá s časem na reflexi a na vlastní zhodnocení žáků. Naším cílem je, aby takto končily všechny výukové hodiny nebo alespoň jejich většina. V tomto směru ještě stále nejsme tam, kde bychom chtěli být. I v této oblasti jsme opět převzali metodu ze společné spolupráce, a to práci s tabulkou a fixem.
Celkově je velmi důležitá názornost ve výuce, ale i organizace času mezi výukou. To je důležité zejména proto, aby žák nebyl o přestávkách vystaven situacím, kdy neví, co ho čeká další hodinu, zda se musí někam přesunout či na jaký předmět se má připravit. Proto i na druhém stupni jsou v naší škole často využívány piktogramy např. k rozvrhům hodin, třídním pravidlům a plánu akcí.
Práce v hodinách s tabulkou a fixem
Mazací tabulky a fixy se ve výuce osvědčily jak při úvodní motivaci (očekávání žáků), představení nového učiva (jejich aktuální znalosti), tak při ověřování učiva (kontrolní otázky). Žáci odpovídají na krátké přímé dotazy nebo volí jednu z možných odpovědí. Žáci mohou být vyzváni k ukázání destiček jednotným pokynem, např. cinknutí zvonku. Tato forma signálu jako pokynu k určité činnosti se dobře uplatňuje i ve výuce dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Pokud se učitel žáků na něco ptá a oni se hlásí, zvládne vyvolat pouze některé. Někteří se také z různých důvodů hlásit nechtějí či se hlásit obávají. Odpověď na tabulku napíší všichni žáci, nebojí se a učitel má ihned přehled. Stejným způsobem mohou žáci provést rychlé sebehodnocení třeba jen namalováním kladného či záporného smajlíka. Také se mohou postavit a podle toho, jak vysoko tabulku zvednou, mohou dát najevo, jak se cítili v dnešní hodině úspěšní či spokojení. Aby učitel měl i zpětnou vazbu o tom, jak žáky zaujal či jak jim předal své znalosti, mohou žáci jedním slovem vyjádřit svůj pocit z proběhlé hodiny či hlavní myšlenku.
Jedním z důležitých postupů, který jsme převzali a dlouhodobě používáme, stále vylepšujeme a inovujeme, je rozřazování žáků do skupin.
Pro rozřazování do skupin jsme začali používat barevná víčka od pet lahví, ale i mnoho dalších způsobů, které už vlastně predikovaly probírané učivo. Např. obrázky, které k sobě patří, nastříhané mapy, předměty, které spolu souvisí, geometrické tvary apod. Žáci se soustředí na zadání a pomůcky a nemají žádné tendence rozdělení rozporovat. V každém pedagogickém sboru se zajisté najdou i pedagogové, kteří nebudou mít díky své pedagogické autoritě a dlouholetým zkušenostem problém s verbálním rozdělením žáků. Přesto je jednotný postup ve všem, a tedy i v rozdělení žáků do skupin, podmínkou úspěchu celého pedagogického týmu.
Jako úvodní aktivitu v hodině českého jazyka zvolila vyučující skupinovou práci, na níž potom navazovaly aktivity další. Žákům zadala, aby se rozdělili do skupin, a verbálním sdělením určila, jak budou skupiny vypadat. Žáci se začali dohadovat, s kým chtějí být ve skupině, a žádat paní učitelku o různé výměny. Paní učitelka se žákům snažila vyjít vstříc, což se zase nelíbilo jiným, a taktéž se dožadovali změn. Rozdělení do skupin trvalo 20 minut, počáteční motivace k činnosti se zcela rozplynula a paní učitelka se dostala do časové tísně, ve které se jí nepodařilo hodinu řádně zakončit.
Systém českého školství neumožňuje autorizaci omluvenek školou. Ale pro úspěšnost žáků je velmi důležitá jejich pravidelná docházka do školy a co nejčastější přítomnost ve výuce. Převzali jsme z britské školy motivační program, který jsme dále přizpůsobili našim podmínkám.
Prvním úkolem pro nás bylo, aby se všichni žáci ve škole cítili dobře. Žáci – cizinci mohou hned ve vstupním prostoru školy vidět vlajky zemí žáků, kteří u nás studují, a s příchodem nového žáka se snažíme přidat i jeho vlajku. Žák tím dostává informaci, že je u nás vítán a že se s ním počítá jako s rovnocenným členem třídního kolektivu.
U žáků sociálně znevýhodněných jsme zase v minulých letech často řešili problém, že jejich rodiče neměli finanční prostředky na obědy, případně nepřikládali školnímu stravování důležitost. Nicméně žáci, kteří mají během výuky hlad, nejsou schopni mentálního výkonu, někteří jsou spavější a jiní se zase snaží rozptýlit nepříjemné pocity zvýšenou pohybovou aktivitou. Zajistili jsme těmto žákům stravování zdarma přes různé neziskové organizace. Tento způsob ale nepodpořil všechny potřebné žáky, a tak v současné době využíváme příspěvek na obědy od zřizovatele, který je koncepční, zajišťuje obědy všem potřebným dětem a řeší i situaci, když dítě v rámci jednoho školského obvodu změní školu. Za přínosné považujeme nejen to, že žáci nyní nezůstávají doma z důvodu, že by měli ve škole hlad, ale také se někteří z nich naučili jíst jídla, která před tím neznali, a to především polévky, luštěniny a občas někteří žáci i ryby.
Za nejvýznamnější počin v oblasti docházky do školy považuji vytvoření motivačního programu školní docházky ZŠ Grafická. Tento program oceňuje žáky, kteří chodí do školy pravidelně, šanci na úspěch má každý. Žáky motivujeme různými druhy a stupni odměny, ale pro nás samozřejmě nejcennější jsou jejich školní úspěchy, které se při pravidelné docházce zvyšují.
Hodnotící systém funguje v několika časových rovinách. Žáci jsou za docházku hodnoceni jednou týdně ve svých třídách, v komunitním kruhu za přítomnosti třídního učitele. Jsou oceněni verbálně, je poukázáno na konsekvence mezi jejich docházkou a školním úspěchem, mladší žáci mohou být oceněni obrázkem či sladkostí.
Dále jsou žáci hodnoceni jednou měsíčně, informaci o jejich výsledku jim opět sdělí třídní učitel a jména těchto žáků za I. a II. stupeň jsou umístěna na nástěnce na chodbě.
K dalšímu hodnocení dochází v pololetí a na konci roku. Tato událost má slavnostní charakter. V tělocvičně školy nebo na zahradě školy je slavnostní ceremoniál, kdy ředitelka vyzve jednotlivé žáky, aby předstoupili před ostatní, a každý je pozitivně hodnocen ve svém dílčím úspěchu a progresi. Nejlepší žáci z každého ročníku jsou oceněni plackou (je k této příležitosti vyráběna žáky školy, dle jejich vlastních výtvarných návrhů) a sladkostí. Nejlepší žák za I. a II. stupeň je oceněn věcným darem. Věcný dar má většinou hodnotu do 1000,- Kč a určující hlas k výběru má třídní učitel, který žáka dobře zná a má představu o tom, co ho potěší. V Čechách není možné pořizovat tyto dary ze státního rozpočtu pro školu. Ředitelka školy může kontaktovat možné sponzory, a zajistit tak financování věcných darů.
První ročník byl rozpačitý, někteří žáci se při ocenění styděli, ani zpětná vazba od ostatních spolužáků nebyla výrazná. Nyní se jedná o rituál, na který se žáci těší, již dopředu tuší, kdo bude oceněn, a z dárků i úspěchů svých spolužáků mají radost.
Personální zajištění
K předcházejícímu bodu školní docházky se váže i činnost komunitního pracovníka či sociálního pedagoga. Tento pracovník není stálou součástí týmu, protože je financován z dalších zdrojů. Ne vždy se podaří navázat kontinuitu a zajistit jeho financování.
Úkolem komunitního pracovníka či sociálního pedagoga je přijímat omluvy žáků a následně po dohodě s třídními učiteli domlouvat schůzky s rodiči na předání úkolů ve škole. Pokud se rodič nemůže z nějakých důvodů do školy dostavit, brání mu v tom například nedostatek finančních prostředků, zdravotní oslabení apod., přinese tento pracovník žákovi úkoly domů. Pokud rodič souhlasí, tak s žákem sociální pedagog pracuje doma, vysvětlí mu učivo nebo si s ním zahraje společenskou hru.
Mentálně handicapovaná matka má pět dětí, dvě z nich navštěvují naši školu. Jedna z dívek už navštěvovala první třídu v jiné škole, ale protože byla neúspěšná, musí ročník opakovat. V naší škole začíná znovu v první třídě, je demotivovaná a očekává nepříjemné. Maminka se snaží se školou pracovat v rámci svých možností, ale vzhledem k péči o další mladší děti nemůže do školy dojíždět vyzvedávat děti a dostavovat se na setkání s třídní učitelkou. Sociální pedagog se setkává na pracovní schůzce s výchovnou poradkyní a třídní učitelkou a stanovují jednotlivé body podpory. Těmi jsou zajištění stravování a družiny ve spolupráci s farní charitou, získání podpisu matky k vyšetření psychologem, aby dívka měla nárok na podpůrná opatření a asistenta pedagoga. Sociální pedagog navštíví matku v jejím domově, seznámí ji se situací a vysvětlí jí, jak se dceři doma věnovat v domácí přípravě.
Hlavním principem při používání pomůcek je jejich efektivnost, dostupnost a variabilita. Pomůcky používané denně v hodinách nemusí být vůbec drahé, mohou to být předměty denní potřeby – kolíčky na prádlo, kelímky od jogurtů, poznámkové lístky, barevná víčka od lahví atd.
Dlouho jsme jako problém vnímali, že žáci nemají nedostatek pomůcek, a tím je omezena jejich práce v hodinách, protože pedagog neměl vždy větší množství propisovacích tužek či pravítek na půjčení. V minulosti jsme to řešili několika způsoby – vydávali jsme potvrzení pro úřad, aby rodině byla poskytnuta mimořádná dávka hmotné nouze na pomůcky, nebo jsme každému dítěti ze sociálně znevýhodněného prostředí zakoupili sadu pomůcek (financováno sponzorským darem). Nicméně po jednom až dvou měsících už žáci pomůcky opět neměli. Vyřešili jsme to stojany – zásobníky (viz obr.), které jsou umístěny v každé třídě prvního stupně, žáci si mohou pomůcky půjčovat a následně se o společný majetek i starají. Učitelé je ale stále vedou k tomu, aby měli i své pomůcky. Děti pak nejsou ve stresu, že když něco nebudou mít nebo pomůcku zapomenou, nebudou moci pracovat a budou stát mimo kolektiv.
Žáci také vytvářejí ve škole svá vlastní portfolia, se kterými následně pracují. Práce na portfoliu se opět vztahuje ke školní docházce: čím častěji žák ve škole je, tím lepší má portfolio a lépe se mu pracuje v dalších hodinách. Není také vázán na to, zda má či nemá učebnici. Učebnice ovšem není v naší škole stěžejním dokumentem, pouze dokumentem podpůrným, protože aktuálnost obsažených informací je při dnešní rychlé a digitální výměně informací proměnlivá.
Závěr 
Množství nápadů, které jsme přejali od britské školy, i vlastní invence a následný rozvoj školy nás velmi posunuly vpřed. Podařilo se nám navýšit celkový počet žáků skoro o dvě třetiny i díky navýšením počtu žáků tzv. „středního proudu“.
Tyto realizované změny ale nejsou zárukou stálého pokroku a pozitivního vývoje školy. Společné vzdělávání je proces neohraničený, který velmi citlivě reaguje na společenské a socioekonomické proměny včetně migrace, politických změn, technického vývoje, robotizace a digitalizace. Pro nás, pedagogy, ale i pro ostatní pracovníky školy to znamená nezůstat stát na jednom místě, otevřít se dalšímu vzdělávání a sdílení zkušeností a přistupovat k žákům naší školy s otevřenou myslí a srdcem.